Jsme tu pro Vás

Majetek dětí a jeho správa

Může dítě vlastnit majetek?

Ano, každé dítě od svého narození může vlastnit majetek. Toto právo vyplývá z čl. 11 Listiny základních práv a svobod, který říká, že každý má právo vlastnit majetek, přičemž vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Otázka toho, kdo je "každý" a od jakého období je oprávněn vlastnit majetek, je definován v § 23 občanského zákoníku, kde se uvádí, že člověk má právní osobnost od narození až do smrti.

, přičemž právní osobností se rozumí způsobilost mít práva a povinnosti. Tedy mít i právo vlastnické. Každý je tedy oprávněn vlastnit majetek od okamžiku svého narození, až do okamžiku své smrti. V některých situacích může vlastnické právo "počkat" na počaté dítě do okamžiku, než se narodí.

Ano, každé dítě od svého narození může vlastnit majetek. Toto právo vyplývá z čl. 11 Listiny základních práv a svobod, který říká, že každý má právo vlastnit majetek, přičemž vlastnické právo všech vlastníků má stejný zákonný obsah a ochranu. Otázka toho, kdo je "každý" a od jakého období je oprávněn vlastnit majetek, je definován v § 23 občanského zákoníku, kde se uvádí, že člověk má právní osobnost od narození až do smrti, přičemž právní osobností se rozumí způsobilost mít práva a povinnosti. Tedy mít i právo vlastnické. Každý je tedy oprávněn vlastnit majetek od okamžiku svého narození, až do okamžiku své smrti. V některých situacích může vlastnické právo "počkat" na počaté dítě do okamžiku, než se narodí.

Může dítě samo právně jednat a nakládat s majetkem?

Pokud jde o nakládání s majetkem, pak se má za to, že každý nezletilý, který nenabyl plné svéprávnosti, je způsobilý k právním jednáním, která jsou co do své povahy přiměřená rozumové a volní vyspělosti nezletilých jeho věku.

Uvedené se vztahuje nejen na správu již vlastněného majetku, ale také na možnost nabývat do svého vlastnictví majetek. Při každém takovém jednání (tj. při správě majetku nebo jeho nabývání) je tedy vždy třeba u konkrétního dítěte posuzovat, zda takové jednání je přiměřené jeho vyspělosti ve vztahu k jeho rozumu a vůli. Rozumovou vyspělostí se rozumí schopnost posoudit následky svého vlastního jednání, tj. chápat, že pokud něco koupím, tak že jednak z toho budu mít potěšení, ale současně si uvědomovat, že je to také starost a další náklady (typicky domácí mazlíček). Volní vyspělostí se rozumí schopnost dítěte své jednání ovládnout, tj. jednání svou vůlí řídit. Jde například o schopnost mít vůli odmítnout dar, protože vím, že bych ho doma mít nemohl nebo že na něj nestačím.

Otázku přiměřenosti rozumové a volní vyspělosti si lze v praxi představit následovně. Zřejmě budeme považovat za zcela přiměřené, když pětileté dítě půjde do obchodu a koupí si tam lízátko (tj. nabude vlastnické právo k lízátku, které se stane jeho majetkem). Na druhé straně již nelze považovat za přiměřené, kdy by totéž pětileté dítě samo koupilo například stavební parcely v hodnotě několika milionů korun a samo podepsalo kupní smlouvy; předpokládejme, že dítě disponuje milionovými částkami například z dědictví a že veškeré administrativní a právní záležitosti již vyřídil prodávající.

V záležitostech, které nejsou přiměřené věku dítěte, jedná za dítě jeho zákonný zástupce. Zpravidla se jedná o rodiče. Zákonný zástupce může také dítěti udělit souhlas k určitému jednání; dítě pak bude oprávněno v mezích souhlasu jednat samo.

Může dítě vlastnit bankovní účet a nakládat s penězi na něm?

Ano, dítě zpravidla může mít na své jméno otevřený bankovní účet a může na něm mít finanční prostředky. Většina bankovních institucí nabízí bankovní účty již pro malé děti. Účet zpravidla založí zákonný zástupce (tj. uzavře smlouvu o vedení účtu) a tento účet dále spravuje (nakládá s prostředky na něm). V některých případech banky umožňují dětem také částečnou samostatnou správu - např. nakládat s částkou do 500,- Kč týdně.

Vždy záleží na konkrétní nabídce banky. Jako sporné se však jeví situace, kdy banky odmítají otevřít bankovní účet dětem ve věku 15 - 17 let a vyžadují k tomu souhlas zákonného zástupce. Zejména u osob, které se blíží věkové hranici 18 let lze za určitých okolností považovat takové jednání za diskriminující. Zákon totiž nezakazuje osobám mladším 18 let uzavřít smlouvu o vedení běžného účtu. Pokud tedy banky uzavření této smlouvy paušálně podmiňují dosažením tohoto věku nebo souhlasem zákonného zástupce, jednají tak svévolně. Je-li 17-letá osoba co se týče jejích rozumových a volních schopností "v normě", domníváme, že uzavření smlouvy o vedení účtu je zcela přiměřené její vyspělosti. Dokonce jako přiměřené to lze považovat i u osob ještě mladších - vždy záleží na individuálním vývoji.

Kdy zastupují rodiče dítě?

Rodiče mají povinnost a současně právo zastupovat dítě při právních jednáních, ke kterým není samo právně způsobilé. Rodiče zastupují dítě společně, tedy toto právo náleží oběma stejně. Jednat však může každý z nich sám, což znamená, že se nevyžaduje jejich jednání společně, např. nemusí dávat souhlas s účastí dítěte na výletu oba, postačí souhlas jen jednoho z nich.

Je třeba mít na paměti, že rodič nemůže dítě zastoupit, jestliže by mohlo dojít ke střetu zájmů mezi ním a dítětem nebo mezi dětmi týchž rodičů. V takovém případě jmenuje soud dítěti opatrovníka. Typickým příkladem je čerpání úvěru ze stavebního spoření, kdy smlouva o stavebním spoření je uzavřena na jméno dítěte, avšak úvěr má sloužit např. k financování opravy bytu. Vzhledem k tomu, že byt je ve vlastnictví rodiče a peníze ze spoření jsou dítěte a mají být čerpány na věc vlastněnou rodičem, tak se dostává rodič do střetu zájmů.

Nedohodnou-li se rodiče, který z nich dítě při právním jednání zastoupí, rozhodne soud na návrh rodiče, který z rodičů bude za dítě právně jednat a jakým způsobem. Rodiče jako zákonní zástupci mohou pro vyřízení záležitosti dítěte, nejedná-li se o záležitost osobního stavu, uzavřít smlouvu o zastoupení osobou s odbornými znalostmi. Příkladem může být smlouva o poskytování právních služeb uzavřená s advokátem za účelem zastupování dítěte v řízení.

Kdo se stará o jmění dítěte?

V první řadě rodiče mají povinnost a právo pečovat o jmění dítěte, především je jako řádní hospodáři spravovat. Péčí se rozumí správa tohoto jmění, což znamená, že majetek je třeba nejen chránit a plnit povinnosti s ním spojené, ale i vykonávat práva k němu náležející. Základní zásadou správy majetku je "řádné hospodaření".

Jde tedy o to, že rodiče jsou povinni chovat se ke jmění dítěte tak, jako by byli jeho hospodáři, a jako takoví jsou povinni hospodařit řádně.

To například také znamená, že s peněžními prostředky, o kterých lze předpokládat, že nebudou zapotřebí k úhradě výdajů souvisících s majetkem dítěte, musí bezpečně nakládat. S tím souvisí i sankce, neboť když rodiče poruší povinnost pečovat o jmění dítěte jako řádní hospodáři, nahradí dítěti škodu z toho vzniklou společně a nerozdílně.

Vzhledem k uvedené solidárnosti obou rodičů, tj. že odpovídají společně a nerozdílně za škodu, upravuje zákon explicitně situaci, kdy rodiče nemohou nalézt shodu. Nedohodnou-li se totiž rodiče o podstatných věcech při péči o jmění dítěte, může podat kterýkoli z nich návrh na soud a ten o věci rozhodne.

Co rodiče získají použitím majetku dítěte, nabývá dítě. Příkladem je například již zmíněné stavební spoření. Vše, co dítě získá na úrocích a státní podpoře stavebního spoření, se stává jeho majetkem a nikoli rodičů.

Kdy jednají rodiče samostatně a kdy potřebují souhlas soudu při správě majetku dítěte?

Rodiče mohou samostatně jednat v běžných záležitostech, které se týkají existujícího i budoucího jmění dítěte nebo jednotlivé součásti tohoto jmění. Nejde-li o běžné záležitosti, pak rodiče potřebují k takovému jednání souhlas soudu; to neplatí u záležitostí sice výjimečných, ale týkajících se zanedbatelné majetkové hodnoty.

Při zvažování, zda rodiče mohou jednat bez svolení soudu, je tedy třeba vždy rozlišovat, zda jde o záležitost běžnou nebo spíše výjimečnou. Vždy bude záležet na zvážení individuální situace a v hraničních případech je vhodné danou záležitost konzultovat s odborníkem.

Zákon stanoví demonstrativně případy právních jednání, kdy je zapotřebí souhlasu soudu vždy. Z toho lze tedy také vycházet při tom, co je nutno rozumět pod nikoli běžným jednáním. Souhlasu soudu je třeba zejména k právnímu jednání, kterým dítě

  • a) nabývá nemovitou věc nebo její část a kterým s ní nakládá,
  • b) zatěžuje majetek jako celek nebo jeho nikoli nepodstatnou část,
  • c) nabývá dar, dědictví nebo odkaz nikoli zanedbatelné majetkové hodnoty, nebo takový dar, dědictví nebo odkaz odmítá, nebo takový dar nebo dar představující nikoli nepodstatnou část jeho majetku poskytuje, nebo
  • d) uzavírá smlouvu zavazující k opětovnému dlouhodobému plnění, smlouvu úvěrovou nebo obdobnou, nebo smlouvu týkající se bydlení, zejména nájmu.

K právnímu jednání rodiče, k němuž schází potřebný souhlas soudu, se nepřihlíží. To znamená, že takové jednání se z hlediska práva nikdy nestalo.

Jaké jsou následky insolvence rodiče při správě jmění?

Povinnost a právo rodiče pečovat o jmění dítěte zaniká prohlášením úpadku na majetek rodiče. Není-li tu druhý rodič, který by mohl pečovat o jmění dítěte, soud jmenuje i bez návrhu opatrovníka pro správu jmění dítěte. Ve standardních tržních demokraciích platí zdejší pravidlo vždy: osoba, která není schopna se řádně starat o své záležitosti (popř. o níž lze mít za to, že se nedokáže řádně starat o své vlastní záležitosti).

, není osobou, o které lze předpokládat, že je schopna postarat se o majetkové záležitosti někoho jiného - a zde dokonce nezletilého, čili osoby, o kterou je třeba zvlášť pečovat.

Toto zákonné vyloučení platí zásadně jednou pro vždy. Mohou se však vyskytnout výjimečné situace, kdy se z nějakého důvodu jeví vhodným rodiče - bývalého úpadce absolvovat. Po uplynutí tří let od zrušení konkursu může soud na návrh rodiče nebo opatrovníka pro správu jmění dítěte omezení rodičovské odpovědnosti zrušit, ledaže by obnovení povinnosti a práva rodiče pečovat o jmění dítěte bylo v rozporu se zájmy dítěte.

Dítě dospělo a je svéprávné, jak mu předám správu jmění?

Jakmile dítě nabude plné svéprávnosti, odevzdají mu rodiče jmění, které spravovali. Především mu předají součásti jeho majetku, popřípadě na ně převedou jejich správu a podají dítěti vyúčtování ze správy jmění. Vyúčtování se podává bez zbytečného odkladu, nejpozději však do šesti měsíců ode dne, kdy dítě nabylo plné svéprávnosti. Vyúčtování není zapotřebí, pokud je dítě nežádá.

Vznikly-li rodičům při správě jmění dítěte nebo v souvislosti s ní náklady, mohou požadovat jejich náhradu. Byla-li správa jmění značně obtížná, zejména pro rozsáhlost či rozmanitost majetkového souboru, a rodiče správu jmění řádně vykonávali, mohou poté, co odevzdají spravované jmění svému dítěti, žádat přiměřenou odměnu, umožňuje-li to výnos jmění. Je-li již během trvání správy jmění z okolností zřejmé, že správa je značně obtížná a rodiče ji vykonávají řádně, soud jim na návrh přizná přiměřenou roční, popřípadě jinak časově určenou odměnu za správu jmění.

Předání a převzetí jmění nemá vliv na odpovědnost rodičů za správu jmění dítěte.

Kdy soud jmenuje opatrovníka pro správu majetku dítěte?

Situace, v níž má soud zvážit, zda je třeba ustavit opatrovníka pro správu jmění dítěte, nastává vždy, jestliže jmění dítěte není zanedbatelné a je zřejmé, že rodiče na jeho řádnou správu nestačí, ani nejsou schopni, popřípadě ochotni řádnou správu jmění dítěte zajistit jinak, a zároveň nelze vyloučit obavu, že by jmění dítěte, resp. dítě samo mohlo doznat újmy. Zájmem dítěte, který je třeba chránit, je především zájem majetkový, ale nejen majetkový.

Dále pak potřeba ustanovit opatrovníka je tu vždy, existují-li nějaká majetková práva společná, jednak rodičům a dítěti, jednak dítěti a jeho sourozencům. Typickým příkladem je čerpání úvěru ze stavebního spoření, kdy smlouva o stavebním spoření je uzavřena na jméno dítěte, avšak úvěr má sloužit např. k financování opravy bytu.

V praxi nelze také vyloučit situaci, kdy jinak řádní rodiče sami požádají soud o jmenování opatrovníka zejména proto, že dítě získá jmění, jehož správa je nad jejich síly (možnosti).

Pro povinnosti a práva opatrovníka pro správu jmění dítěte, který byl jmenován vedle rodičů, se použijí obdobně ustanovení o poručníkovi, který spravuje jmění poručence, popřípadě o opatrovníkovi, který spravuje jmění opatrovance.